Narozeniny táty Me2da - na českém statku (duben 2009) II.

18.09.2009 20:26

 

Tatínek se nám vrátil opravdu v rozumnou hodinu i stavu a usnul….do vteřiny! I když manželská postel je jistě pro manželský pár dostatečně veliká, pro nás s Meďochem a našeho Jeník se zdála hodně, hodně malá! Ale to znají asi všichni rodiče malých dětí, kteří ve vzájemné lásce a svornosti, za asistence rýpanců všemi částmi těla do všech částí těla, sdílejí podobně MALÉ postele.
Jeník se PŘEKVAPIVĚ probudil už po páté hodině a my se ho snažili střídavě přesvědčit, že spaní je ta nejbáječnější věc na celém světě, a přitom jsme stihli každý svých „ještě pět minut“ asi…..no, párkrát. A najednou nás ze spaní probudilo bušení paní statkářky – my jsme zaspali naši snídani objednanou na 8h. Vypadalo to, že jsme sladce prospali celou noc!

Snídaně opravdu bodla! Obložený talíř se sýrem, salámem, vajíčky, zeleninkou, džemem. Táta se obětoval a když už byl na nohou, snídal první. Ale Jeník svým šestým smyslem vytušil, že se děje něco, co se ho týká (= jídlo) a vzbudil se asi do pěti minut! Nezbylo než ho ve spacím overalu posadit k snídani! V mezidobě táta vyvenčil Hesuli, já přebalila a oblíkla Jeňulu a kluci vyrazili pozdravit celé hospodářství. Čerstvý vzduch a hromada PRÁCE udělali své a Jeník po desáté hodině opět zaplul do hajanova! Tátu jsme pověřili tajnou misí „sežeň pečivo“. Snadno vypadající úkol se změnil v téměř bojový. Ale bez pečiva nás táta nenechal! Lidl v Dobříši vydal své poklady!
Na oběd jsme vyrazili s kým do Čím k Hubertovi ( S kým = s tátou, mámou a Jendou. Do Čím = ves zvaná Čím. K Hubertovi = restaurace U Huberta.). Obsluha nic moc, jídlo relativně chutné – byla zde k dispozici i dětská židlička, ale příště raději jinam.

Kávu jsme si raději uvařili „doma“ sami a vypili v příjemném stínu před našim apartmánem. Odpoledne jsme strávili na statku. Jeník byl zcela ve svém živlu. Moc se nám líbilo zázemí, které tu pro děti mají. Hračky jsou prostě téměř na každém rohu, pískoviště, houpačky, odstrkovadla, nářadí. Jednoduše paráda! A večer přišlo konečně TO (ani nechci vědět, na co jste všichni pomysleli!)! Paní statkářka nám TO objednané maso také naložila, takže jsme ke štěstí potřebovali opravdu už jen pečivo a trošku zeleniny. Táta zatopil pod grilem a báječná vůně se linula na všechny strany. Jeník ochutnal nejen úžasně naloženou flákotu hovězího, ale snědl určitě kupu cherry rajčátek. Kromě toho stačil nahánět kočku, pracovat na pískovišti, prohánět svoji motorku a naběhat spousty a spousty kilometrů. I my s Meďochem jsme si moc pochutnali. Jen mě mrzelo, že tam s námi není Marťa. Také jsme na ni mysleli a část masa jsme se sebezapřením (uff, nemohli jsme se s přecpanými břuchy téměř ani pohnout!) schovali. Kluci šli ještě dát hubana všemu zvířectvu a já  poklidila naše grilovací všechno. Táta zahnal s vypětím všech sil Jeníka do hajanova a já se zapovídala s paní statkářkou. Tím došlo k vymezováním hranic mezi našimi hafany. Byla to mela a moje chyba, že jsem neohlídala naší pesici! Moc mě to mrzí a doufám, že bude v pořádku! Jen jsem si opět uvědomila fakt, jak úžasného hafana máme. Zástupce tzv. bojových plemen se z boje stáhnul (jako ostatně pokaždé) a nechal si „nabančit“! A přitom by stačilo „cvaknout zubama“ a bylo by po každém menším i větším nepříteli(to není návod, jak zlikvidovat statkářovi psi – ti jsou samozřejmě také úžasní a plnili jen svoji povinnost = hlídat svůj majetek před veřelci!)! Je to prostě báječný hafan! A omlouvám se za svoji nepozornost a chybu!
Táta nám ještě zatopil (v kamnech) a vyrazil do místní hospůdky NA JEDNO, ale také na hokej! Pro mě nebylo snadné přesvědčit Jeníka, aby spal. Proboha, kde ty děti berou tu neutuchající energii? Musela jsem asi padesátkrát přezpívat Pec nám spadla, protože zrovna dnes na ni měl příšerka chuť! Jeho opakované výbuchy smíchu byly rozkošné, ale marně jsem hledala čudlík „vypnout nebo off“!
No, a jak jsem se tak zabrala do psaní zápisku z dnešního dne, vyhaslo mi v kamnech! Přiznám se bez mučení, že absolutně nehodlám v nejhlubší paměti lovit znalosti z dob skautování ani trempování! Jednoduše vysílám sms směr táta, ať ví, co ho čeká po návratu – ZATOPIT!
Přiznejte se pro změnu vy – umíte zatopit v kamnech? Nebo vůbec rozdělat oheň? A nemám tím teď na mysli žhavení lupou, indiánským dřívkem apod. Postačí mi zcela běžné rozdělání ohně. Nebo jsem jediné panelákové dítě, které tyto činnosti jednoduše neovládá?

Táta je prostě úžasný (ale psssst, neprozrazovat jemu ani okolí!) Hned poté, co jsem mu poslala sms, že nehoříííí, tak přerušil hledění na hokej a vyrazil k nám. Naštěstí to nebylo tak žhavé, resp. studené, jak jsem se domnívala. Dokázala jsem přiložit ještě tak šikovně, že dřevo alespoň postupně doutnalo, tudíž stačilo přidat trochu vzduchu (a kdo asi měl tušit, že tam je někdo ovladač na přívod vzduchu???) a oheň se rozhořel jak o život!

Noc tradičně nic moc, ale to se možná v době, kdy bude Jenda maturovat snad KONEČNĚ změní k lepšímu! Vstávali jsme tentokrát v obvyklou hodinu, tj. v půl sedmé už jsme se dívali na nedělní pohádky. Ale zvládali jsme ještě řádit v duchnách, což bylo asi opravdu nejoblíbenější činností a hitem apartmánu! Snídaně byla opět báječná. Tentokrát salám, sýr, Veselá kráva, paštika, med, zelenina a chlebík pečený doma i v obchodě. K tomu konvice s čajem a mlíčko do kávy. Nu, nezastírám, pochutnali jsme si.
Vyhnala jsem tátu s Jendou vychutnat poslední okamžiky mezi zvířaty (museli jsme domů dříve než jsme plánovali) a já pobalila naše saky paky, které se prapodivným způsobem rozlezly do celého apartmánu. Potom jsme se s Meďochem vystřídali – já šla s naší příšerou za zvířaty a táta umyl nádobí (bohužel Pur nedělá dobře mým ekzematickým dlaním).

Pak už nezbývalo než vyrovnat účet s paní statkářkou, poslat hubana na všechny strany a vyrazit k domovu. Cesta byla pohodová, neboť Praha v neděli dopoledne žije opravdu pohodovým tempem a my měli možnost vstřebávat a zpracovávat dojmy právě uplynulého víkendu. Stručně – NEMĚLO TO CHYBU!

Kde jsme to byli? Byli jsme na statku Adámek www.statekadamek.cz. I když nedosahuje zázemí, které poskytují zahraniční statky, rozhodně vám tam nebude nic scházet. Není to čtyřhvězdičkový hotel s obsluhou a vyhřívaným bazénem. Je to venkovské stavení, z….ani se neptejte jakého století. Jsou tam báječní lidé, kteří se vám snaží zpříjemnit váš pobyt a v rámci možností udělají vše, aby vám tam bylo opravdu dobře. Pokud zatoužíte po výletnění, okolí je plné výletních cílů. Ale například náš táta si užíval takovéto obyčejné NICNEDĚLÁNÍ! Možná se tam příště sejdeme, protože my jsme tam rozhodně nebyli naposledy!


 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode