Narozeniny táty Me2da - na českém statku (duben 2009) I.

18.09.2009 20:24

 

Jak jsem se již v několika článcích zmínila, od narození našeho mladšího syna Jeníka jsme propadli vášni zvané „statky“. Strávili jsme báječnou dovolenou na statku v Rakousku i příjemný víkend v Německu. Ale když jsem přemýšlela, kde oslavíme manželovy kulatiny, začala jsem pátrat někde blíže k domovu. Přišla jsem na to, že pod názvem agroturistika se skrývá spousty přinejmenším zvláštních nabídek. Jedna za všechny – chalupa byla na samotě u lesa a to byl jediný důvod, proč byla zařazena do kategorie „agroturistika“.

Dále jsem nacházela mnoho statků, které se věnovaly pouze koňům. Tzn. jejich chovu, ustájení, různým stylům jízdy. Nic proti koníkům. I když mě jeden z jejich zástupců doživotně zmrzačil na těle (ale ještě více na duši), nezanevřela jsem na ně. Absolvovala jsem kdysi s naší starší dcerou relaxační jízdy na koních (brrr, ještě dnes mě z toho mrazí). Ale trávit s nimi svůj volný čas dobrovolně po delší dobu, k tomu jsem ještě asi nedozrála!

Je zřejmé, že dovolené a pobyty na statku nejsou v naší zemi ještě tolik rozšířené jako ve zbytku Evropy. Z omezené poptávky vyplývá tedy i omezená nabídka. Moje představa se nelišila od toho, co jsme zažili při předchozích pobytek – více druhů zvířat, domácí prostředí, možnost pohybu po statku, zázemí pro děti, event. možnost zakoupit produkty přímo z hospodářství. A světe div se, našla jsem! A vůbec ne daleko od domova. Jak už jsem se zmínila, vše mělo být překvapení pro našeho tátu Me2da, takže jsem si s majitelem mailovala „na tajno“. Až jsem byla asi poprvé v životě podezřívána „s kým, co mám“ (na vysvětlenou – máme s manželem vzájemně přístup do mailu – takže když tam Meďoch viděl mail od neznámého „chlapa“ a moje odpovědi na otázky „co to je, kdo to je“ byly značně vyhýbavé, vzbudilo to v něm červíka pochybností!).

Taťka byl už od začátku týdne značně nervózní. Věděl, že se něco chystá, ale nevěděl CO! První nápověda padla týden před, kdy jsme v předvečer jeho narozenin šli na společnou večeři. Chtěl si dát steak a já mu povídám: „Jestli toužíš po pořádném kusu masa, počkej si na příští týden!“ „Jakože budu mít fakt flákotu?“ „Já nic neříkám, jen že příští týden bude masa až dost!“ „A kde?“ „No, to Ti nemůžu říci!“ Naštěstí už více nevyzvídal – tedy alespoň ten večer.

Vydrželi jsme všichni svorně mlčet další týden až do čtvrtka před odjezdem. To už jsem Jeníkovi před spaním slibovala, že KONEČNĚ pojedeme zase na krávy a on to samozřejmě zcela neplánovaně vypověděl poctivě tátovi do práce v uspávacím telefonu! To už táta zpozorněl a po návratu povídá: „Že už všichni vědí, kam jedeme?“ Nu, musela jsem přiznat barvu a potvrdit, že jediný nevědomý je tu ON. Ale spát jsme šli ve vši shodě a pohodě! Tatínek se však nevzdal a zkusil hned druhý den zcela nečekaný útok. Ve chvíli, kdy jsem na internetu hledala adresu, pro zadání do navigace v autě, vykřikl Meďoch: „Jeníku, pojď, máma Ti ukáže ty krávy, na který se jedeme podívat!“ Uffff, zavřela jsem stránku včas! Vyzvědačský útok jsem zdárně odrazila!

Zabalila jsem naše saky paky vcelku rychle, ale opět i přes veškerá předsevzetí toho bylo jako při stěhování národů! A to jsme jeli bez naší Marťule, která se vydala opačným směrem k prarodičům. Nechápu, jak jezdí na dovolenou lidi například se 3 a více dětmi! I když je pravda, že náš zavazadlový prostor, kde se v NORMÁLNÍCH rodinách nacházejí kufry a podobné batožiny, jezdí náš pes!

Průjezd Prahou nic moc, největší problém samozřejmě kolem Baranďáku (co byste chtěli v pátek odpoledne). Ale ani cesta od silnice I.třídy Praha-Strakonice po okrskách až do Čeliny nebyly žádná sláva. Zákruta sem, zákruta tam a protože jsme měli na autě ještě kolo s cyklosedačkou, jeli jsme jak s nákladem broušeného skla! Po příjezdu do Čeliny jsme chvíli bloudili, ale ohrada plná oveček s jehňaty a za nimi další s koňmi nás téměř bez problému dovedly k cíli (Dobrá, přiznávám jeden sos-telefonát panu statkáři.).

Jako mávnutím kouzelného proutku jsme se ocitli přinejmenším v polovině minulého století a možná ještě dále v minulosti. Zaparkovali jsme u zámečku a kolem nás se rozprostíralo panství a hospodářské budovy. Nebýt služebního telefonátu, který nás vrátil zpět do století jednadvacátého, báli bychom se vystoupit!  Majitelé, manželé Židovi, nás uvítali i se svými dětmi. Ukázali nám náš apartmán a vysvětlili „provozní“ věci.

Co vám budu povídat. Apartmán byl něco úúúúúžasnýho! Kuchyňka vybavená sice našimi moderními vymoženostmi, ale detaily byly opravdu „dobové“. Záchod a koupelnička se sprchou neměly chybu a ta ložnice! Manželské dvojlůžko s duchnami jak od babičky a dvě samostatné  postele. Uprostřed stůl, skříň také přesně taková ta babičkovská a k tomu kontrast televize a kamen na dřevo. Na prohlídku jsem vlastně moc času neměla. Jeník nabral směr kamsi do hlubin hospodářství a nám s tátou nezbývalo než ho následovat! Rychlostí blesku jsme proběhli kolem králíků, krav a kůzlat a zpět k našemu apartmá a malému pískovišti u něj (plně vybavenému). Druhé kolo už bylo naštěstí v pomalejším tempu. Ani nevím, co všechno jsme viděli a zažili. Jeník krmil jehňátko a malého býčka mlékem z lahve. Občas zapomněl, že to není jeho mlíčko a ochutnal také. S paní statkářkou krmil králíky. Dokonce mu dala pohladit i týdenní králíčky. Prošli jsme si nádherný zámecký park, obdivovali kolem a dokola zámeček i kapličku, Jeník vyzkoušel houpačky, klouzačky, další velké pískoviště, různá odstrkovadla a spousty dalších hraček. Bylo to TAKOVÉ OBYČEJNÉ ODPOLEDNE. Jedno z těch, na které když si i po letech vzpomenete, vyloudí vám úsměv na rtech a klid v duši.

K večeři jsme si pochutnali na polévce a guláši s rýží od paní statkářky, naservírované v kameninových hrncích a hrnečcích. Nemělo to chybu! Fakt jsme si pochutnali nejen my, ale také Jeník, který nám značnou část večeře slupnul! Táta v pokojíku zatopil, vykoupal Jeníka a vydal se NA JEDNO do místní hospůdky, i s naším pesanem. A tak tu sedím, popíjím červené vínko a píšu vám tyhle řádky. Jeník tu vedle mě pochrupuje, dřevo v kamnech báječně praská, starý babičkovský budík tu tiká jak o život a mně je moc hezky. Před chvílí přišla sms od Martinky, takže mi ke spokojenosti opravdu nic neschází!
Bylo vám někdy v poslední době také tak hezky?

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode