Když k moři, tak do Rakouska I. (září 2008)

18.09.2009 20:10

 

 

Nebojte, nechyběla jsem při hodinách zeměpisu a státnici z němčiny, kde jsou probírány reálie německy hovořících zemí, jsem zvládla na dvojku. Jen dočkejte času a pochopíte…Už od narození mladšího syna jsem měla slíbeno, že vyrazíme s rodinou k moři. Ale nejdříve byl moc malý a potom by tam zase bylo vedro, takže jsme se s manželem shodli na termínu v září. Již od jara ve volných chvílích brouzdal internetem a zjišťoval ceny a možnosti pro rodinu s takhle malým dítětem a puboškou. Najednou se přehouplo léto a pravda, závěrečný krok, tj. objednání zájezdu se jaksi zadrhlo na mně. Nějak jsem si nedovedla představit, že strávíme s naší cestování nemilující příšerkou celý den na cestách (dojezd na letiště, čekání na odbavení, samotný let, odbavení na letišti, přesun na hotel….). Manžel razantně stupňoval nátlak, až tak, že vyhrožoval, že nás naloží a vyrazíme na letiště „na blind“. Ještě důležitý poznatek – já jsem moře a hlavně teplo milující tvor, kdežto manžel má rád hory a chladnější podnebí. A při tom mém váhání a rozjímání jsem si přečetla hezký článek o rodinné dovolené v Rakousku. Sedla jsem tentokrát k internetu já a napsala na www.austria.info žádost o informace a na www.bauernhof.at vyplnila dotazník s poptávkou.

 

Na www.bauernhof.at naleznou informace nejen rodiny s dětmi, ale také horolezci, cyklisti, koňáci, lyžaři, turisté atd.

 

Během dopoledne jsem měla v mailu 10 konkrétních nabídek od konkrétních majitelů statků.

Neprozradila jsem vám totiž to základní. Rozhodla jsem se objednat nám dovolenou v rakouských Alpách, na statku se zvířátky, kde budou mít rádi děti. Nejvíce nás zaujala nabídka rodiny Pernkopf ze Spitalu am Pyhrn (www.bauernhof.at/schmalzbichl). Nutno říci, že i ty ostatní byly moc zajímavé. Netušila jsem, co nás čeká, do čeho to jdu, ale doufala jsem, že když jsem upustila od svých přání a požadavků, tak snad si to užije zbytek rodiny. Termín byl objednaný, nezbývalo než se připravit na pobyt na „venkově“. Příjemné bylo i to, že jsme nemuseli řešit problém s platbou zálohy. Platba proběhla až po pobytu a v hotovosti.

 

Neděle 21.9.

Odpoledne vyrážíme směr Rakousko. Manžel zakoupil navigaci s tím, že „žádnou mapu nepotřebujeme“….Hned u Českých Budějovic jsme narazili na neznačenou objížďku a dodnes vlastně netuším, kudy jsme se to do Rakouska dostali. Začalo pršet, stmívalo se a Jeník snášel cestu čím dál hůř. Asi nejvíce napětí vyvrcholilo, když nás navigace navedla k jakési ohradě, venku lilo jako z konve a Jeník už více jak půl hodiny neuvěřitelně řval! Zajeli jsme k nejbližší benzínce, kde se nás zželelo jednomu nadšenci, který nás navedl až přímo k našemu statku. 340km nám trvalo pět a půl hodiny. Naše hostitelka nás ve dveřích vítala s milým úsměvem. Pokoje působily velice útulně – Martinka spala sama v jednom z nich a my rodičové a Jeník v druhém. Postýlka, přebalovací pult i noční světlo byly již připraveny. Součástí pokojů byla koupelna s WC a sprchovým koutem. Moc jsme toho nenamluvili, jen jsem připravila Jeníkovi mlíko na noc a šli jsme všichni do hajanova.

 

Pondělí 22.9.

Po příšerné noci s naší příšerkou byl pohled na bohatě prostřený stůl se snídaní vzpruhou pro oko, ducha i tělo. Vyplnili jsme přihlašovací informace, na jejichž základě nám paní domácí vystavila AktivCard, nabízející mnoho aktivit zdarma nebo se slevou. Kompletní informace naleznete na www.naturerlebniscard.at. Cena jedné karty je od 44,- EUR. My jsme je obdrželi zdarma v rámci ubytování. 

Pohled z okna nám na optimismu moc nedodával. Pršelo a nevypadalo, že jen tak přestane. Vybalili jsme tedy naši novou šusťákovou výbavu, Jeníka převlékli do báječné „gumové“ soupravy (vřele doporučuji všem batolatům do „terénu“) a zajeli jsme k místní perle ke Gleinkersee (www.gleinkersee.at). Procházka byla i v tom dešti opravdu příjemná, jezero nádherné, okolní skály působily vznešeně a cinkající zvony krav na okolních pastvinách tak nějak zapadaly do šumu lesa a deště. Na první rakouský oběd jsme se vydali do nejbližší vesnice Windischgarsten (www.windischgarsten.at). Prošli jsme se po miniaturním centru a rozhodli se pro relativně luxusně vypadající hotel. Bohužel nutno podotknout, že nás celkově (i v další dny) rakouská kuchyně značně zklamala. Manžel si stěžoval na velké množství oleje v jakémkoliv jídle a také hodně soli (a to ne jen v této první restauraci).

 

Klady: v restauracích je povětšinou k dispozici dětská jídelní židlička

Zápory: - ve většině restauracích je oddělení kuřáckých a nekuřáckých prostor spíše symbolické (dva stoly vedle sebe, jeden jen označený cedulkou „nekuřáci“)

-          jídelníček byl ve většině restauracích „na jedno brdo“. Tzn. Řízek s hranolkama, párek s hranolkama, občas rýže se smetanovou omáčkou a krůtím masem. Z polívek hovězí vývar s nudlemi z „palačinek“, ostrá gulášová s pečivem.

 

Poprvé jsme také navštívili místní samoobsluhu, abychom si pořídili zásoby k večeři. Ceny potravin jsou většinou značně vyšší než u nás.

 

Zápory: - málo obchodů akceptuje jinak v Evropě poměrně hodně užívanou platební kartu MasterCard (když už, tak berou Maestro)

-          nebylo snadné najít neperlivou vodu pro nejmladšího syna (v sortimentu byly jen minerální, perlivé vody)

 

Odpoledne jsme již strávili na našem statku. Zázemí bylo pro děti více než bohaté – pískoviště, houpačky, trampolína, klouzačka, tříkolka, odstrkovadlo a samozřejmě stáj plná zvířátek. Krávy, telátka, prase, králíci, slepice a horda koček čekaly na pohlazení. Během chvíle jsme se stali součástí statku i rodiny.

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode