Bavorský statek (leden 2009)

18.09.2009 20:21

 

Je zima, všude pošmourno, mrazivo a ani valící se problémy, vyplývající nejen z všudypřítomné hospodářské krize, nevěstí nic dobrého. Nejvyšší čas na nějaký pozitivní počin, který nám trošku pozvedne náladu, vnese trošku sluníčka a optimismu do našich všedních dnů. Domníváte-li se, že odletíme do teplých krajů za mořem a sluníčkem, chyba! I když bych rozhodně proti nebyla! Ale jaksi pro naši peněženku přívětivější akcí byl nápad setkat se o víkendu s našimi přáteli. A pod vlivem naší loňské podzimní dovolené v Rakousku (http://www.moje-rodina.cz/va-e-pribehy/kdyz-k-mori-tak-do-rakouska-i) jsem hledala statek nebo farmu blízko česko-německé hranice.

Plánovali jsme vydat se na cestu hned ráno, ale rodiče malých dětí vědí – my plánujeme, naše děti zásadně naše plány mění! Náš malý syn si neodpustil svůj dopolední spánek, ve své vlastní postýlce. Ani průjezd Prahou nebyl v pátek v poledne nijak hladký a další kus cesty jsme se proplétali mezi kamiony. Náladu jsme si však i přes dopravní překážky zachovali výbornou (přiznávám, že zbytku posádky auta jsem ji musela zvednout zakoupením baget!). Babiččiny řízky (stavovali jsme se tam cestou na oběd) a k tomu kafe pro mě a pro manžela náladu dokonale vyladily.

Na farmu jsme dojeli kolem 16.hodiny. Kluci nás nechali s Martinkou vybalit auto a sami se vydali prozkoumávat místní zvířecí obyvatele. Přiznám se, že na mě náš byt udělal opravdu dojem hned při prvním vstupu. Netušila jsem, že budeme bydlet v 3+kk. Vytápěná podlaha, koupelna se sprchou, televize, kuchyň zcela vybavená. Kromě jiného jsme velice ocenili to, že jednotlivé byty jsou laděné v barvě svého názvu. My jsme obývali zelený, takže nejen nábytek, ale i taková maličkost jako nádobí, byly laděné do stejné barvy.

Tím, že jsme přijeli relativně brzy, stihli jsme i páteční večerní krmení. Stáje byly opravdu „luxusní“ (ve srovnání s Rakouskem mnohem větší). Náš Jeník se tam cítil jako ryba ve vodě. Když si statkář vzal lopatu a odhazoval staré seno, Jeník si vzal tu menší a dělal to po něm. Když přesedlal na velké koště, Jeník si vzal menší a také se přidal. A to nemluvím o chvíli, když vjel traktor do stájí, aby rozsypal kravám do žlabů seno a jakési krmivo. Jeníka jsme odtamtud nemohli dostat.

Zásoby potravin na večeři a snídani jsme si dovezli s sebou (na statku je k dispozici mléko a vajíčka). Ale nové prostředí nutilo naší malou příšerku kmitat sem tam a věnovat se takovým „důležitým“ věcem, jako šoupání odpadkových košů (bylo jich tam několik kvůli třídění odpadků) po celém bytě. Usínal dost pozdě a strašně špatně, protože dojmů jen za to krátké odpoledne bylo mnoho.
Dalším členem výpravy, který se zabydlel téměř okamžitě, byla naše fenka Hesy. Její látkový pelech se velice brzy prohřál od podlahového topení (kam se hrabou naše mrazivě ledové dlaždice v kuchyni!) a tak jen spokojeně a hodně nahlas vrněla a předla (nevěříte? Náš pes opravdu vrní – a taky chrní!).

V sobotu ráno jsme se probudili hodně brzy, neboť podlahové topení bylo opravdu výkonné a v bytě se nedalo dýchat. Manžel se rozhodl (samozřejmě nedobrovolně a na popud Jeníka) navštívit zvířátka ještě před snídaní. A protože vím, že tyhle „kontroly“ trvají minimálně hodinu, měla jsem alespoň další půlhodinku na dospání. Snídani jsem stihla včas, protože kluci se nemohli od zvířátek odtrhnout! Nedivte se – stáj plná krav, hned vedle desítky telátek, o kousek dál dvě kozy se dvěma poníky, dva kotce s králíky a jako poslední lákadlo tři obrovské, nádherné traktory! Snídaně se protáhla až do Jendovo prvního spaní. Vždy se snažíme o dovolených hlavně ty snídaně hodně užít (a hodně zpestřit).

Kluci šli dospat to, co v noci zameškali a já s Martinkou jsme se se vydaly na průzkum statku a procházku s naší bulicí. Ta byla nadšená z rozběhu po zamrzlém poli, za svitu zimního sluníčka, pod nádherně blankytnou oblohou. Bylo opravdu nádherné lednové ráno!

Pejska jsme vrátili domů, protože za zvířátky nemůže a šly jsme s Martinkou fotit a fotit a fotit. Slíbila jsem Jeníkovi, že tentokrát mu nafotím tolik kraviček, aby se na ně mohl dívat do alejujá (miluje krávy, kozy atd. a my rodičové fotíme i jiné objekty, takže jich máme doma na prohlížení jen tak maličko). Obešly jsme výše vyjmenované zvířectvo a také objeviliy báječnou věc pro starší a pokročilé – vyhřívanou hernu (se 3 klouzačkama a jinými vymoženostmi) a také velikou trampolínu (pod střechou, tudíž dostupnou za každého počasí).

Před polednem jsme se vydali do nedalekého Tirschenreuthu na nákup a také na oběd. První jsme zvládli relativně bez problémů. Edeka a Lidl jsou supermarkety známé i u nás. S obědem už to bylo horší. Po cestě jsme žádnou hospůdku, restauraci ani nic tomu podobného nezahlédli. Na doporučení místních jsme dojeli do jakéhosi Gasthof. Zel naprosto prázdnotou. Zasedli jsme a chtěli si objednat oběd. Číšnice byla Češka, takže jsme se od ní dozvěděli i odpovědi na naše otázky. V sobotu Němci nechodí na oběd. Proto mají k dispozici (v 11:10) pouze 1 menu = řízek s opečeným bramborem nebo hranolkama. ( Ale ani jídelní lístek neskýtal o moc lepší výběr – jen řízky a steaky.) Němci chodí v sobotu do restaurací až odpoledne nebo večer – na pivo.

Než jsme se vrátili na statek, tak jsme ještě navštívili místní muzeum rybářství. Ale našli jsme zde několik různých expozic – historie Tirschenreuth, historie odsunutých Němců, rybářství, ekologie – a moc se nám to líbilo.

Odpoledne a večer patřil už jen zvířátkům a trampolíně. Poučeni předchozí nocí jsme v ložnici hodně vyvětrali a nechali na noc pootevřené okno ve vedlejší místnosti. Nedělní ráno všichni odbyli snídani tak nějak v poklusu a rozprchli se po statku. Na mně zbylo pobalit naše saky paky a uklidit před odjezdem náš byt do nějaké solidní podoby.

Opět jsme se přesvědčili, že tento způsob trávení volného času nám hodně vyhovuje. U nás v ČR to stále ještě není tolik obvyklé, ale v okolních zemích (hlavně Německo, Rakousko) je tzv. agroturistika nebo prostě jen dovolená na statku/farmě hodně oblíbená právě u rodin s menšími dětmi. Domů jsme dojeli moc spokojení a děti se už v autě ptaly, kdy zase pojedeme za krávami:o)))

Střípky:
- Měli jsme k dispozici 3+kk, 50m2. Ložnice s manželskou postelí, dětskou postýlku jsme si objednali předem. V dětském pokoji byla palanda + postel. V koupelně sprcha + wc. Obytná kuchyň byla opravdu veliká – vybavená kuchyňská linka, elektrický sporák, velký jídelní stůl, gauč s konferenčním stolkem, televize. Vše za cenu 120,-EUR za víkend pro 2 dospělé, 1 puberťačku, 1 batole, 1 pes.
- Kamarádka platila o patro víš, za větší byt (cca 60m2) 100,-EUR za víkend (1dospělá, 1puboška)
- V Německu fungují obchody jen do soboty odpoledne (Lidl výjimečně do 20h), v neděli zavřeno. Edeka nebrala platební karty.
- Naprosto nás zklamali německé restaurace atd.Příště jsem odhodlaná vařit. Denní menu = řízek, hranolky, salát stálo 5,50 EUR, minerální voda 1,80 EUR, pivo 2,-EUR.
- Vždy oceníme pozitivní přístup k dětem. A na statku http://www.erlebnisbauernhof-kraus.de/ je dětem opravdu dobře. Všichni dospěláci se k nim chovali moc hezky. Zázemí pro děti přímo báječné – vyhřívaná herna, trampolína pod střechou, stáje k dispozici nejen pro krmení a „řádění“ kolem krav, ale také například pro jízdu na ponících nebo na in-linech! To nemluvím o jízdě na traktoru nebo možnosti nakrmit telátka. V případě hezkého počasí hřiště s houpačkami, odstrkovadla atd.
- Nezávisle na sobě, jsme všichni dospělí prohlásili v souvislosti s okolím statku: „Je tu takový zvláštní klid a mír!“
- Pokud bychom měli více času, tak okolí nám nabízí hodně možností ke kulturnímu i sportovnímu vyžití. Oblast Tirschenreuthu se nazývá „kraj tisíce jezer“.
- Na statku máte možnost si objednat místní mléko a vejce. A každý večer zadat objednávku pekaři. Místní preclíky by mohly naše děti (a nejen ony) jíst po tunách! To je prostě lahoda!

Prosba na závěr. Pokud někdo znáte nevěstu ve věku kolem 2let, se statkem, stádem krav, koní, koz a ovcí, dejte mi prosím vědět! Náš Jenda se určitě ožení jen s dívkou ze statku!

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode